Po rozchodu s manželem, závodníkem Careym Hartem, vydala Pink na dané téma celé album. Tím ho zařadila mezi podobně vzniklé „rozchodové“ desky. Nyní je Funhouse ve společnosti Boba Dylana či Paula McCartneyho, kteří taktéž učinili rozchody ústředním motivem vlastních alb.
Faktem je, že Pink, jak už je u ní zvykem, přistupuje k věci s typickým sarkasmem a lehkostí. Už v prvním songu hlasitě prohlašuje „No a? Jsem stále rocková hvězda a tebe nepotřebuji!“ Je vidět, že zase tolik nepláče, naopak oslavuje znovunabytou svobodu, což je přístup sice nečekaný, zato potěšující.
Pokud jde o hudební stránku, Funhouse nepřináší nic, co by zpěvačka nevyzkoušela v předešlých 4 albech. Všechny tituly jsou svým způsobem povědomé a není z nich cítit žádný pokus o průlom, naprosto žádná překvapení.
Deska nicméně obsahuje několik hitů, stačí si vzpomenout Sober a So What (poslední zmíněný již naštěstí opouští rádiové vlny ve prospěch méně ohraného Funhouse). Kromě v rádiích oblíbených skladeb se najde i několik méně hitových, ale jednoduše sympatických písní jako třeba zádumčivá Please Don´t Leave Me či dobře se poslouchající It’s All Your Fault.
Třeba by se vyplatilo nechat původní název alba Heartbreak is a Motherfucker místo náhrady za neutrální Funhouse. Možná by to Pink vyburcovalo, a dokázala tak odhodit neutralitu a nijakost, které jí beztak nesedí.
- Název: Funhouse
- Datum vydání: říjen 2008
- Vydavatel: Sony Music
- Celkový čas: 48:34
- Seznam skladeb: So What, Sober, I Don't Believe You, One Foot Wrong, Please Don't Leave Me, Bad Influence, Funhouse, Crystall Ball, Mean, It's All Your Fault, Ave Mary A, Glitter In The Air, This Is How It Goes Down
